Unikněte fakenews!

Jak byste popsali Fakescape jednou větou?
Tereza: Je to hra pro (nejen) středoškoláky, která zábavnou formou učí ověřovat informace, učí mediální gramotnosti a také kritickému myšlení.

Pokud vím, tak Fakescape je velmi mladý projekt, ale přesto je o ně mezi školami obrovský zájem.

Tereza: První myšlenka padla vloni před letními prázdninami. Od září jsme na ní pracovali a zveřejnili jsme ji poprvé 5. listopadu 2018.  Objíždíme školy, zájem je obrovský. Týdně stihneme tři čtyři školy. Už nestíháme jezdit v původní sestavě a museli jsme přibrat pět nováčků do týmu.

Pavel: Společně s dalšími jsem u Fakescape vlastně od začátku. Když bylo něco potřeba, tak jsem pomohl. A protože je o hru zájem, bylo potřeba rozšířit tým o lektory, takže jsem se do toho dal. Mám poměrně čas, takže hodně jezdím po školách. Byl jsem nedávno v Poděbradech, v Českých Budějovicích, v Brně.  A také na Vysočině. V Třebíči jsme byli na gymnáziu, kde jsem studoval.

Jaké jsou bezprostřední pocity a postřehy studentů při hře po ní?

Tereza: Hodně studentů například překvapuje, že se dá manipulovat i s fotkami. A to nejen pomocí Photoshopu, ale samotným nakládáním s fotografiemi. Když třeba někdo použije starší fotku a řekne, že je z nějakého místa a je aktuální, tak už tímto manipuluje čtenáře.  (Jeden příklad za všechny. V létě v roce 2015 vrcholila migrační krize. Po internetu se začala masivně šířit fotografie zachycující loď, na kterou se valí tisíce uprchlíků. Jenže byla vytržená z kontextu.  Fotka sice zachycuje uprchlíky, ale z roku 1991.  Jednalo se o italskou loď v přístavu v Albánii. Tam o rok dříve zkolaboval komunistický režim a kapitán lodi byl nucen přepravit utečence do Itálie. V Itálii na něj ale čekala italská policie a většinu z nich vrátila zpět do Albánie.)

Pavle, říkal jsi, že jste s Fakescape byli i v Třebíči. Jaké to bylo?

Já jsem zatím byl jen na gymnáziu v Třebíči a spolupráce byla super. Vlastně jsem se vrátil na svou školu, kde jsem studoval, bylo to příjemné.  Měli jsme mít původně tři třídy, ale zájem byl tak velký, že hru nakonec absolvovalo šest tříd.  

Co tě na tom nejvíc baví?

Pavel: Mě na tom baví závěrečná kritická reflexe, kdy studentům můžu říct, jak řešení úkolů mělo vypadat, v čem chybovali a na co si dát pozor a jak se vyvarovat fakenews. Je to o vzájemné diskuzi, která vede k přemýšlení. Jinak postřeh, který mě spíš zarazil, než zaujal – hodně studentů neví, že máme své zastoupení v Evropském parlamentu.

Přestože studuješ vysokou školu, tak ses díky této hře octl v roli lektora, učitele. Jaké to je vyměnit si role?

Nejvíc mě překvapilo, jak je učitelská profese strašně náročná činnost. Někdy mívá pět přednášek po patnácti minutách po sobě a jsem z toho úplně vyčerpanej.

Jaké jsou tvé plány do budoucna?

Určitě dostudovat politologii a bezpečnostní a strategické studie na Fakultě sociálních studií v Brně. V průběhu školy si chci najít nějakou práci, třeba na ministerstvu obrany. Rád bych získal i pracovní zkušenosti.

Nemohu se tě nezeptat. Jaký je tvůj vztah k Třebíči?

Jsem velký patriot a mám Třebíč moc rád! Hlavně také hokej. Vracím se do Třebíče často a rád. Vlakem je to do Brna lehce přes hodinku.

Eva Fruhwirtová